Finsko

Finská republika Suomen tasavalta Republiken Finland
vlajka znak
Hymna Maamme (finsky) Vårt land (švédsky)
Geografie
Poloha Finska
Hlavní město	Helsinky (Helsinki)
Rozloha	338 432 km² (64. na světě) z toho 9,4 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Halti (1328 m n. m.)
Časové pásmo	+2
Poloha	65° s. š., 27° v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	5 631 751 (116. na světě, 2020)
Hustota zalidnění	16,04 ob. / km² (165. na světě)
HDI	▲ 0,940 (velmi vysoký) (11. na světě, 2021)
Jazyk	finština, švédština, severní sámština, skoltská sámština, inarijská sámština, ruština, karelština, finská romština, finská znaková řeč, finsko-švédská znaková řeč
Náboženství	Finská církev 72,0 %, pravoslavní 1,1 % [1]
Státní útvar
Státní zřízení	parlamentní republika
Vznik	6. prosince 1917 (uznána 22. prosince) (nezávislost na Rusku)
Prezident	Alexander Stubb
Předseda vlády	Petteri Orpo
Měna	euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)	53 654[2] USD (23. na světě, 2021)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	246 FIN FI
MPZ	FIN (dříve SF)
Telefonní předvolba	+358
Národní TLD	.fi
multimediální obsah na Commons

Finsko (finsky Suomi, švédsky Finland), plným názvem Finská republika (finsky Suomen tasavalta, švédsky Republiken Finland),^{[pozn. 1]} je severský stát v severní Evropě omývaný Baltským mořem, Botnickým zálivem a Finským zálivem, hraničící s Norskem na severu, Švédskem na severozápadě a Ruskem na východě. Hlavním a největším městem jsou Helsinky. Další významná města jsou Espoo, Vantaa, Tampere, Oulu a Turku.

Země má 5,6 milionu obyvatel (k roku 2020),^[3] z nichž většina žije ve střední a jižní části země a mluví finsky, baltofinským jazykem z rodiny uralských jazyků, nepříbuzným se skandinávskými jazyky.^[4] Finsko je osmá největší země v Evropě a nejřídčeji osídlená země v Evropské unii. Je parlamentní republikou skládající se z 309 obcí^[5] a jednoho autonomního území – Alandských ostrovů. Více než 1,4 milionu lidí žije v metropolitní oblasti Velké Helsinky, která produkuje třetinu hrubého domácího produktu země. Švédština je druhým oficiálním jazykem Finska, zejména v některých pobřežních oblastech a na Alandech. Na severu země, v Laponsku, je tradiční místo života Sámů, domorodých ugrofinských obyvatel. Velká většina Finů je členem Evangelické luteránské církve.^[6]

Finsko bylo osídleno po skončení poslední doby ledové, přibližně kolem roku 9000 př. n. l.^[7] Kultury hřebenové keramiky z doby kolem roku 5200 př. n. l. přinesla první hrnčířství a kultura se šňůrovou keramikou se shoduje se začátkem zemědělství v letech 3000 až 2500 př. n. l. Doba bronzová a doba železná byla charakterizována rozsáhlými kontakty s jinými kulturami ve Fennoskandinávii a v Pobaltí. V té době mělo Finsko tři hlavní kulturní oblasti – Jihozápadní Finsko, Tavastii a Karélii.^[8] Od konce 13. století se Finsko postupně stalo nedílnou součástí Švédska díky severním křížovým výpravám a švédskou částečnou kolonizaci pobřežního Finska, což se dodnes odráží v rozšíření švédského jazyka a jeho oficiálním postavení.

V roce 1809 bylo Finsko přičleněno do Ruské říše jako autonomní Finské velkoknížectví. V roce 1906 se Finsko stalo prvním evropským státem, který udělil všem dospělým občanům právo volit, a prvním na světě, který dal všem dospělým občanům právo kandidovat do veřejné funkce.^[9] Po ruské revoluci v roce 1917 Finsko vyhlásilo nezávislost. V roce 1918 byl rodící se stát rozdělen občanskou válkou; bolševiky nakloněná Rudá garda, podporovaná sovětským Ruskem, bojovala proti Bílé gardě, podporovanou Německou říší. Po krátkém pokusu o založení království se země stala republikou. Ve druhé světové válce ztratilo ve prospěch Sovětského svazu části Karélie, Sally, Kuusama a Petsama.

Finsko zůstávalo do padesátých let 20. století převážně zemědělskou zemí. Po druhé světové válce, kvůli válečným reparacím Sovětskému svazu, bylo přinuceno se industrializovat. Země se rychle rozvinula ve vyspělou ekonomiku a zároveň vybudovala rozsáhlý sociální stát založený na severském modelu, což vedlo k rozsáhlé prosperitě a vysokému příjmu na hlavu.^[10] Finsko je špičkovým hráčem v řadě ukazatelů národního výkonu, včetně vzdělávání, hospodářské konkurenceschopnosti, občanských svobod, kvality života a lidského rozvoje.^{[11][12][13][14]} V roce 2015 bylo Finsko na prvním místě v rámci indexu Světového lidského kapitálu^[15] a Indexu svobody tisku a jako nejstabilnější země na světě v letech 2011–2016 v Indexu nestabilních států^[16] a na druhém místě ve zprávě Světové míry nerovnosti mezi pohlavími.^[17] Také se umístilo na prvním místě ve zprávě Nejšťastnější země světa za roky 2018 a 2019.^[18]

Finsko se v roce 1955 stalo členem Organizace spojených národů a přijalo oficiální politiku neutrality, kterou zastávalo až do doby ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022.^[19] Finsko-sovětská smlouva z roku 1948 dala Sovětskému svazu určitý vliv na finskou domácí politiku během studené války. Finsko se v roce 1969 připojilo k Organizaci pro hospodářskou spolupráci, v roce 1994 k Partnerství pro mír s NATO a v roce 1995 vstoupilo do Evropské unie, v roce 1997 do Euroatlantické rady partnerství,^[20] do eurozóny na jejím počátku v roce 1999 a do NATO v roce 2023.^[19]

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>